Koncentrační tábory

Koncentrační tábory v KLDR si podle jejich vězňů s ničím nezadají s nacistickými tábory v 2. světové válce. KLDR se snaží, aby se ven žádné informace nedostávali, ale občas e někomu z vězňů podaří uprchnout a vydá své svědectví západním médiím.

"Viděl jsem celou rodinu testovat dusivý plyn a umřít v plynové komoře. Rodiče, syn a dcera. Rodiče zvraceli a umírali, ale až do poslední chvíle se snažili zachránit své děti dýcháním z úst do úst. Skleněná komora je vzduchotěsná. Je 3,5 metrů široká, 3 metry dlouhá a 2,2 metry vysoká. Je tam vstřikovací trubice jdoucí skrz jednotku. Obvykle se rodiny drží při sobě a individuální vězni stojí odděleně v rohu. Vědci sledují celý proces shora skrz sklo".

Vězni - většinou neúspěšní uprchlíci, příslušníci inteligence, ti, kdo otevřeně vystupují proti vůdcům, ale také ženy, které přišly do jiného stavu s cizincem, v nich strádají hladem, zimou a nelidsky tvrdou prací. Na denním pořádku jsou popravy.

Pan I Jong-guk, bývalý člen ochranky Kim Čong-ila se pokusil o emigraci. Byl zatčen a strávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, během které mu byly vymláceny zuby, dostával elektrošoky, byl nucen jíst a pít vlastní výkaly a byl mučen jak fyzicky, tak i psychicky. Nakonec byl odsouzen k mnoha letům vězení a šest let strávil v koncentračním táboře Čadok. Po šesti letech byl propuštěn a druhý pokus o emigraci mu již vyšel. V KLDR mu zůstala celá rodina, o které nemá žádné zprávy. Stále trpí následky mučení a žije ve strachu, že bude Severokorejskými agenty unesen zpět do své vlasti a tam popraven.

 "Jedli jsme všechno - krysy, šváby, hmyz... Neřekli byste, jakou pochoutkou může být taková krysa... Vztahy mezi muži a ženami byly zakázané, ale občas některá žena otěhotněla. Jednou odhalili těhotenství mladé vězenkyně. Mlátili jí tak dlouho, že potratila, a ještě živé dítě hodili psům."

 Oficiálně o táborech neexistují žádné údaje, ale předpokládá se, že je v nich vezněno a mučeno okolo 200 000 lidí.