Zbraně hromadného ničení
= zbraně, které jsou konstruovány tak, aby způsobily co největší možné škody, jak materiální tak i na lidských životech.
George Bush po 11. září 2001 označil KLDR jako součást tzv. osy zla (Írán, Irák, KLDR).
Největší znepokojení vytváří dva reaktory ve výzkumném centru v Jongbjonu, které slouží na výrobu plutonia. Odhaduje se, že když reaktory pracují oba souběžně, jsou dostatečně výkonné k tomu, aby dokázali vyrobit tolik plutonia, které je potřebné k výrobě 10 jaderných bomb ročně. Spekuluje se také o tom, že malá množství plutonia bylo dodáno KLDR z Ruska. V roce 1993 KLDR oznámila, že hodlá odstoupit od Mezinárodní dohody o nešíření jaderných zbraní a odmítla vpustit do země mezinárodní jaderné inspektory na kontrolu zařízení v Jongbjonu. V roce 1994 se předpokládalo, že KLDR má tolik plutonia, kolik je potřebné na výrobu 10 atomových bomb. Pod mezinárodním nátlakem nakonec Severokorejci od výroby plutonia odstoupili. Jako kompenzaci nabídly Spojené státy americké a Jižní Korea dodávku reaktorů, které vyžadují obohacený uran, který by bylo nutné do KLDR dovážet, a díky tomu by svět získal nad spotřebou KLDR alespoň částečnou kontrolu. Dále se USA zavázaly, že po dobu výstavby nových reaktorů budou KLDR zásobovat ropou.
Kolem roku 1997 byl do KLDR vyslán Dr. Abdul Quadeer Khan, ředitel pákistánského jaderného programu aby dodal technologie a potřebné informace k výrobě obohacovaného uranu. Tyto informace pocházeli od americké tajné služby. Projekt byl oficiálně potvrzen v roce 2002, kdy USA požádali o zveřejnění informací o jaderném výzkumu v KLDR. Po oficiálním potvrzení ze strany KLDR, USA pozastavili dodávky ropy jako odpověď na porušení mírové dohody. KLDR na to reagovala znovuotevřením a spuštěním reaktorů v Jongbjonu, vyhnáním mezinárodních jaderných pozorovatelů a definitivním odstoupením od smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Dr. Abdul Quadeer Khan
Dále KLDR zvětšila v posledních několika letech svůj raketový arzenál téměř o čtvrtinu a v současné době vlastní něco kolem jednoho tisíce balistických raket. Nárůst je velmi markantní – podle jihokorejských zdrojů měla KLDR v roce 2008 balistických střel jen 800. Nárůst v posledních dvou letech je tedy velmi alarmující. Severokorejci vlastní mimo jiné i několik raket středního doletu, které mohou zasáhnout cíle po celém Japonsku a ohrozit i základnu USA na ostrově Guam. Tento nový odhad počtu raket přichází právě v době, kdy je na KLDR vyvíjen tlak na to, aby se KLDR vrátila k rozhovorům o jaderném odzbrojení. Z těchto rozhovorů KLDR odstoupila v polovině roku 2009 po uvalení sankcí OSN. OSN uvalila na KLDR sankce po té, co KLDR provedla pokusný atomový výbuch a odpálila několik zkušebních raket středního a dlouhého doletu.